5 (TAKŘKA SMRTELNÝCH) INTERPRETAČNÍCH HŘÍCHŮ
Po prázdninových cestách mi to nedá… Objekt v krajině by měl vzbuzovat zájem o ten kousek země, na kterém stojím. Probudit lásku k němu, chuť dozvědět se více, nebo ho i chránit… V naší přepanelované krajině je tenhle pocit vzácností. Často nás smršť složitých pouček a informací naopak ruší. Zabíjí genius loci místa. A je smutno z představy, kolik času, energie a peněz se do nich investovalo. Těžko se pak hraje hra na poutníka s lehkým srdcem… Sepsala jsem pro nás všechny, kteří píšeme (nejen) interpretační texty. Ať se můžeme zdokonalovat. Protože – jak řekl Terry Pratchett - svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
1. NEPOSTAVÍŠ ceduli na nesmyslné místo
Představte si to – jdete po krásné cestě v lázeňských lesích. Kolem ní se úhledně vine opravdu, ale opravdu dlouhá řada panelů. Samotný jejich počet funguje takřka bezchybně – naprosto vás odradí věnovat jim pozornost. Bližší pohled však dodává té „interpretační hrůze“ nový rozměr. Panely se vůbec netýkají lesů. Toho, kde jste a čím je místo jedinečné. Představují vám bizarní směs institucí. Dozvíte se tak velmi detailní informace o škole ve Žluticích (pozn. v tuto chvíli vzdálené asi 35 km od vás). Musí to být prima škola. Je tam třeba nadstandardně velká tělocvična. Nebo kvalitní kotec pro psa v areálu školy. A pozor - je vhodná pro chlapce i dívky! O místním lese se sice nedozvíte vůbec nic, ale zase je to všechno pěkně přeložené do 4 jazyků. Můžete si tak procvičit třeba to, jak se řekne kotec v různých světových jazycích. Nulovou relevantnost pro běžného návštěvníka lesů si asi umíte představit… Přichází chuť ztratit se do divočiny. Pryč z dosahu všech kotců a panelů.
2. NEOTOČÍŠ encyklopedii nastojato
U téhle cedule jsem představila
takové to: „Pepíčku, k tabuli a vyjmenuj mi alespoň 11 funkcí
lesa. Ale pozor, musíme je vnímat integrálně!“. Naprosto obecné
školské poučky… Encyklopedie nastojato. Kostrbaté informace
bez vazby na konkrétní místo. Tohle platí o každém lese. Ale co
se stalo mezi stromy, které mě teď chladí? Kdo se o ně stará?
Čí ruce vysadily tu starou lípu o rybníka? Pro koho les
představuje oázu dnes? To se nikdy nedozvím. Ale zase je moc fajn,
že les vyrovnává opticky rušící zásahy do krajiny. Budu si to
pamatovat. A taky až budu potřebovat klidný a přírodu šetřící
způsob psychického a fyzického zotavení, tak se sem vrátím. Kdyby mi jen oči
pro pláč zbyly, já se sem vrátím.
3. NEZABIJEŠ pozornost návštěvníka nudným nadpisem
Miluji vymýšlení zajímavých
nadpisů. Někdy až moc. To vám potvrdí řada mých kolegů, kteří
o kvalitách některých z nich nejsou přesvědčeni. I když já
nepochybuji o jejich kreativitě až genialitě :-). Ale což o to,
(sebe)reflexe se vždycky hodí. A my máme pouhé 3 sekundy na to
návštěvníka zaujmout. Je to tedy boj (o pozornost). Nadpisy jako
Česnek – ČÍNA nebo VysoČINA?, Půda nebo život? nebo Chyť
mne, když to dokážeš, se mi líbí. Možná ne všem, ale jedno
je jisté… Počítám, že u tabule s nadpisem Cordierit –
biotický magmatit – anatexit – se nezastaví nikdo (případná
výjimka potvrzuje pravidlo, nebo je to autor případně jiný geolog, ale ten všechno stejně
dávno ví). Klidně se vsadím a půjdu to počítat, Aspoň si
sáhnu na ten cordierit. A vymyslím zase nějaký nadpis, který
ten nebohý kámen trochu „zlidští“. I kameny totiž mohou mít příběhy, které nás chytí za srdce.
Foto: Jitka Fialová
4.NEZAHLTÍŠ běžného smrtelníka
Moje kolegyně Blažena Hušková
pronesla krásnou myšlenku,
že „ryby se chytají na to, co chutná rybám a ne rybářům“.
Tahle cedule je ukázkou, jak dělat stezku o lese ne pro lidi, ale
pro lesníky. Hemží se to v ní termíny jako diferencovaný
probírkový porost, maloplošné holosečné prvky a decenium.
Lesník to ví, normální člověk nepochopí. My se chystáme na
konec naučné stezky u Brna dát lavičku s citátem současného
polesného, který s lesem žije už 15 let. „Naším
příspěvkem budoucím generacím je pokorně sledovat přírodu
jako nejvyšší bytost a brát jen tolik, aby se i naše děti mohly
těšit z toho co my.“ Za mě lepší než všechny diverzity,
diferenciace a decenia dohromady. Návštěvník
hledá krásu, inspiraci, odhalení, propojení
se svým životem…
A
ruku
na srdce -
co mu nabízíme my?
5. NEPONECHÁŠ vše svému osudu
Když se mi narodí dítě, měla bych se o něj starat. Když vypustím do světa naučnou stezku nebo jinou formu interpretace, platí to také. Pohled na zničené a neudržované cedule je smutný. Skončila udržitelnost, loga EU (či jiná) vybledla – a děj se vůle boží? . Když interpretaci dobře promyslíte, naplánujete, vymyslíte, testujete, zkrátka dáte si s ní práci - máte velkou motivaci se o ní také starat.
A malá nevyžádaná rada na závěr - když absolvujete kurz interpretačního psaní (https://dobrainterpretace.cz/nabidka-sluzeb), už nikdy nebudete psát jako dřív :-) Já jsem absolvovala květnový Certified Interpretive Writer vedený Láďou Ptáčkem, Blážou Huškovou a Michalem Medkem. Od té doby cítím nesnesitelnou lehkost psaní :-)
