Chystá se interpretační plán k expozici Alfonse Muchy v Ivančicích
.
KRAJINA POSEDLÁ PANELY
Prezentaci najdete zde.
Jak na panely, které neminete? Stručný manuál si můžete stáhnout zde.
Zájemcům o téma doporučuji publikaci Naučné stezky: zpracování a hodnocení nepřímých interpretačních programů, kterou vydala Masarykova univerzita.
O (NE)SNESITELNÉ LEHKOSTI INTERPRETAČNÍHO PSANÍ
Pár poznatků z kurzu:
- Slova jsou mocná. Tak jenom najít to pravý slovo, Pravý slovo v pravej čas...
- Není vůbec těžké napsat dlouhý, nudný a odborný text. Ale zaujmout je umění. Zvlášť ve 3 ráno. Zvlášť když to přeženete se zabíječem pasivu (copyright Michal Skalka). Nebo když si ho naopak nedáte vůbec.
- Hledání dobrého a silného sdělení je někdy asi jako hledání smyslu života.
- Kaprálův mlýn je místo s velkým M. Příběh rodiny Kaprálových bych mohla slyšet tisíckrát a vždy si v něm najdu něco nového.
- Když mám radost, že jsem napsala fakt dobrý text, dám ho někomu přečíst. Pak to přepíšu. A znova. A ještě parkrát - a mám dobrý text!
- Zkrátit text není vůbec nejnoduché. Slovy klasika: "Promiň mi ten dlouhý dopis, ale neměl jsem čas napsat krátký." (Blaise Pascal)
- Co mi při psaní pomáhá? Čokoláda, čtení, naslouchání lidem, kafe, zmrzlina, otevřené oči, cestování...
- Oproti tomu - objevila jsem tam Knihu. Jsou Mistři, který umí vyprávět silný příběh i úplně beze slov. Nevěříte? A!
- Blackout někdy může být "darem z nebes". Ta chvíle, kdy všichni vypnou notebooky, přestanou psát a začnou...zpívat.
Pokud by vás lákalo zažít něco podobného, tak brzy bude příležitost na Slovenku: Sila slov - kurz interpretačného písania.
5 (TAKŘKA SMRTELNÝCH) INTERPRETAČNÍCH HŘÍCHŮ
Po prázdninových cestách mi to nedá… Objekt v krajině by měl vzbuzovat zájem o ten kousek země, na kterém stojím. Probudit lásku k němu, chuť dozvědět se více, nebo ho i chránit… V naší přepanelované krajině je tenhle pocit vzácností. Často nás smršť složitých pouček a informací naopak ruší. Zabíjí genius loci místa. A je smutno z představy, kolik času, energie a peněz se do nich investovalo. Těžko se pak hraje hra na poutníka s lehkým srdcem… Sepsala jsem pro nás všechny, kteří píšeme (nejen) interpretační texty. Ať se můžeme zdokonalovat. Protože – jak řekl Terry Pratchett - svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
1. NEPOSTAVÍŠ ceduli na nesmyslné místo
Představte si to – jdete po krásné cestě v lázeňských lesích. Kolem ní se úhledně vine opravdu, ale opravdu dlouhá řada panelů. Samotný jejich počet funguje takřka bezchybně – naprosto vás odradí věnovat jim pozornost. Bližší pohled však dodává té „interpretační hrůze“ nový rozměr. Panely se vůbec netýkají lesů. Toho, kde jste a čím je místo jedinečné. Představují vám bizarní směs institucí. Dozvíte se tak velmi detailní informace o škole ve Žluticích (pozn. v tuto chvíli vzdálené asi 35 km od vás). Musí to být prima škola. Je tam třeba nadstandardně velká tělocvična. Nebo kvalitní kotec pro psa v areálu školy. A pozor - je vhodná pro chlapce i dívky! O místním lese se sice nedozvíte vůbec nic, ale zase je to všechno pěkně přeložené do 4 jazyků. Můžete si tak procvičit třeba to, jak se řekne kotec v různých světových jazycích. Nulovou relevantnost pro běžného návštěvníka lesů si asi umíte představit… Přichází chuť ztratit se do divočiny. Pryč z dosahu všech kotců a panelů.
2. NEOTOČÍŠ encyklopedii nastojato
U téhle cedule jsem představila
takové to: „Pepíčku, k tabuli a vyjmenuj mi alespoň 11 funkcí
lesa. Ale pozor, musíme je vnímat integrálně!“. Naprosto obecné
školské poučky… Encyklopedie nastojato. Kostrbaté informace
bez vazby na konkrétní místo. Tohle platí o každém lese. Ale co
se stalo mezi stromy, které mě teď chladí? Kdo se o ně stará?
Čí ruce vysadily tu starou lípu o rybníka? Pro koho les
představuje oázu dnes? To se nikdy nedozvím. Ale zase je moc fajn,
že les vyrovnává opticky rušící zásahy do krajiny. Budu si to
pamatovat. A taky až budu potřebovat klidný a přírodu šetřící
způsob psychického a fyzického zotavení, tak se sem vrátím. Kdyby mi jen oči
pro pláč zbyly, já se sem vrátím.
3. NEZABIJEŠ pozornost návštěvníka nudným nadpisem
Miluji vymýšlení zajímavých
nadpisů. Někdy až moc. To vám potvrdí řada mých kolegů, kteří
o kvalitách některých z nich nejsou přesvědčeni. I když já
nepochybuji o jejich kreativitě až genialitě :-). Ale což o to,
(sebe)reflexe se vždycky hodí. A my máme pouhé 3 sekundy na to
návštěvníka zaujmout. Je to tedy boj (o pozornost). Nadpisy jako
Česnek – ČÍNA nebo VysoČINA?, Půda nebo život? nebo Chyť
mne, když to dokážeš, se mi líbí. Možná ne všem, ale jedno
je jisté… Počítám, že u tabule s nadpisem Cordierit –
biotický magmatit – anatexit – se nezastaví nikdo (případná
výjimka potvrzuje pravidlo, nebo je to autor případně jiný geolog, ale ten všechno stejně
dávno ví). Klidně se vsadím a půjdu to počítat, Aspoň si
sáhnu na ten cordierit. A vymyslím zase nějaký nadpis, který
ten nebohý kámen trochu „zlidští“. I kameny totiž mohou mít příběhy, které nás chytí za srdce.
Foto: Jitka Fialová
4.NEZAHLTÍŠ běžného smrtelníka
Moje kolegyně Blažena Hušková
pronesla krásnou myšlenku,
že „ryby se chytají na to, co chutná rybám a ne rybářům“.
Tahle cedule je ukázkou, jak dělat stezku o lese ne pro lidi, ale
pro lesníky. Hemží se to v ní termíny jako diferencovaný
probírkový porost, maloplošné holosečné prvky a decenium.
Lesník to ví, normální člověk nepochopí. My se chystáme na
konec naučné stezky u Brna dát lavičku s citátem současného
polesného, který s lesem žije už 15 let. „Naším
příspěvkem budoucím generacím je pokorně sledovat přírodu
jako nejvyšší bytost a brát jen tolik, aby se i naše děti mohly
těšit z toho co my.“ Za mě lepší než všechny diverzity,
diferenciace a decenia dohromady. Návštěvník
hledá krásu, inspiraci, odhalení, propojení
se svým životem…
A
ruku
na srdce -
co mu nabízíme my?
5. NEPONECHÁŠ vše svému osudu
Když se mi narodí dítě, měla bych se o něj starat. Když vypustím do světa naučnou stezku nebo jinou formu interpretace, platí to také. Pohled na zničené a neudržované cedule je smutný. Skončila udržitelnost, loga EU (či jiná) vybledla – a děj se vůle boží? . Když interpretaci dobře promyslíte, naplánujete, vymyslíte, testujete, zkrátka dáte si s ní práci - máte velkou motivaci se o ní také starat.
A malá nevyžádaná rada na závěr - když absolvujete kurz interpretačního psaní (https://dobrainterpretace.cz/nabidka-sluzeb), už nikdy nebudete psát jako dřív :-) Já jsem absolvovala květnový Certified Interpretive Writer vedený Láďou Ptáčkem, Blážou Huškovou a Michalem Medkem. Od té doby cítím nesnesitelnou lehkost psaní :-)
Go from Brno!
Květnová úroda školení v oboru interpretace
Příroda pod střechou? ... aneb když se (ne)chce ven
Kde se inspirovat?
My cup of tea aneb jak se dělá interpretace ve Velké Británii
Díky projektu mobilit podpořeným v rámci programu Erasmus+ jsem se v říjnu vydala na stáž do Velké Británie. Inspirovala mě tam spousta skvělých expozic. Na všech jsem si uvědomovala, jaké znaky má kvalitní interpretace.Ty opravdu dobré
expozice nezahlcují detaily, ale mají silné sdělení. Nepředkládají vám pravdy,
ale vyprovokují zájem. Zapojují emoce a všechny smysly (víte třeba, jak
byl cítit viktoriánský záchod na lodi?). Jsou autentické, využívají
lidské příběhy (jak se pracovalo na Clifton bridge hlavnímu inženýrovi,
který se bál výšek?). Je v nich místo i pro vaše příběhy. I u témat,
která se nám mohou vzdát vzdálená, najdete vždycky přesah do
života. Podíváte se díky nim na věci z jiného úhlu pohledu (nikdy mě
třeba nepadlo, jak zněl konec 1. světové války). V muzeích se cítíte
opravdu vítáni. Nezakazují, ale děkují a vysvětlují. A přesvědčují vás o
svém významu. Všude. Třeba i na záchodě. Tyhle a další ingredience
dávají do kupy skvělý celek.
Malou fotoinspiraci naleznete zde.
Expozice: "Being Brunel" v SS Great Britain
Zdroj: Brunel's SS Great Britain